Rozhovor s majitelem firmy D&CT Dentas panem Dezsö Szücsem

Firma Dentas vznikla již v roce 1992, můžete nám nastínit její začátky? Co vás vedlo k tomu, začít podnikat v ČR?

Ve skutečnosti jsme Dentas nezaložili v roce 1992, ale to jsme již udělali o rok dříve, ale zápis společnosti byl umožněn až v lednu roku 1992. Od roku 1989 jsem pracoval jako zástupce budapešťské společnosti Orion na maďarském velvyslanectví. Náhoda přinesla, že tehdejší vedení Orionu v roce 1991 se rozhodlo, že mohu nadále zastupovat jejich registrovanou společnost. Shodou okolností jsem tehdy pomáhal jednomu kamarádovi, který byl výrobcem zařízení pro zubní ordinace a laboratoře, založit v Praze společnost. A tehdy se narodil Dentas spol. s r.o. A od té doby společnost Dentas funguje již 16 let bez přestávky. V roce 2003 jsme rozšířili naší činnost a toto přineslo změnu názvu naší společnosti na D & CT, s.r.o., což znamená Dentas and Communication Technologies. Divize Dentas se ve všech okolnostech nadále drží všech zavedených tradic.

Myslím, že na počátku jste také vlastnili laboratoř a ordinaci, je to pravda?

Ano, toto je pravda a domnívám se, že jsme byli mezi prvními, kdo založil soukromou laboratoř a ordinaci v roce 1992, ve které jsme používali naše materiály a námi dodávané nástroje a přístroje. Základní myšlenka byla, abychom námi dovážené přístroje a materiály testovali, a již tehdy jsme organizovali také školení. Prvně organizované školení přineslo na náš trh produkt z Lichtenštejnska-materiál Duropont, který dodnes s úspěchem prodáváme.

Dnes vlastníte opět laboratoř, která ale slouží pouze ke školení techniků. Jaké pořádáte školení?

Vskutku nynější laboratoř jsme budovali pouze pro účel školení. Dentas je již 10 let výhradním dodavatelem americké technologie flexite pro region střední a východní Evropu. Museli jsme zajistit pravidelné školení technologie Flexite v Praze, kde velice často školíme i polské, maďarské, slovenské, rumunské, srbské a chorvatské techniky. Toto bylo základní funkcí naší laboratoře. Jelikož Dentas je výhradním zástupcem a dodavatelem i japonské keramiky Noritake pro Českou republiku, toto nám dává za povinnost pořádat pravidelné školení na úrovni i v této oblasti. Oprávněné očekávání našich zákazníků je jim zajistit ne pouze školení, ale i odbornou pomoc a poradenství. Mohu o sobě tvrdit, že mám štěstí, že vedle maďarských a japonských lektorů mi pomáhalo a pomáhá naší práci dělat i celá řada českých techniků. Školení materiálu Duropont začala vést paní Jana Černá, školení Flexite si neumím představit bez paní Věry Hejnové (dnes též vede školení Duropont). Lektoři materiálu Noritake-Jitka Čejkovská, Ivana Koutníková si nezapsali své jméno jen do historie Noritake jako lektoři, ale i též jako výborní uživatelé a poradci materiálu Noritake. Pro semináře a publikace nám často pomáhá paní Česneková. A měl jsem štěstí i s výběrem mých kolegů a spolupracovníků, vždyť bez jejich loajality a práce by Dentas nebyl Dentasem.

V současné době má již většina techniků nasbírán potřebný počet bodů. Cítíte také pokles zájmu zubních techniků o vzdělávání?

Ano, toto je velmi citelné. Samozřejmě i my jsme se snažili využít velkého počátečního zájmu, ale nikdy jsme nehleděli na školení jako na ziskovou činnost. Bez školení nelze prodat žádný materiál či nástroj. Školení je nedílnou částí marketingu. Toto je vysvětlení toho, že naše školení podobně jako před zavedením bodového systému i dnes slouží ke stejnému cíly a to pro nabytí vědomostí, pro vyzdvihnutí se ze šedého davu a ne pouze štvaní se za body. Pokud přijde méně zájemců na školení jako minulý rok, ale přijdou ti, kteří se chtějí učit, toto nám přináší větší radost a i samozřejmě v budoucnu výnos. Určitě má úplně jiný charakter naučit někoho správně používat polymerátor, licí aparát, frézovací stroj, či někoho naučit správně používat kompozit nebo keramický materiál. A nemluvě o mistrovských kurzech, které představují další vyšší kategorii. Pro nás měřitelným výsledkem a cílem školení je ve zvyšování obratu a vývoji přátelských vztahů mezi prodejcem a kupujícím, který je pro naší práci zcela nepostradatelný.

Jak vypadá obor zubní technik v Maďarsku? Zápasí se stejnými problémy? Nebo je systém zdravotnictví u vás nastaven lépe?

Obor zubní technik v Maďarsku byl vysoce uznávaným již za dob komunismu a dokonce větší část laboratoří již tehdy fungovala jako soukromé podnikání, ale za velice ztížených a limitovaných podmínek. Možná to je ten důvod, proč již na konci 80. let a počátkem 90. let byly v Maďarsku ordinace a laboratoře lépe vybaveny. Tento rozdíl již dávno pominul. Dnes je vybavení laboratoří stejné nebo velice podobné jako zde. Zvláštností zubních laboratoří v Maďarsku je skutečnost, že většina zubních techniků jsou muži. Ale tento trend se začíná měnit. Starosti a problémy jsou velice podobné, proč by byly jiné? Pojišťovací systém není o nic lepší tam, či tady a ekonomické ukazatele Maďarska za poslední roky nelze považovat za moc dobré. Závody mezi laboratořemi i tam selektuje obor a hodně laboratoří krachovalo z důvodu trvale držených bezziskových cen. Naopak ty laboratoře posílily, které umí držet krok s vývojem a umí produkovat kvalitu.

Musí zubní technik u vás pracovat také 10 hodin a více, aby si slušně vydělal?

Bohužel ano, ale toto neplatí pouze pro zubní techniku, pokud se podíváme kolem sebe i toto je pravidlem. V Maďarsku již v sedmdesátých letech a v osmdesátých letech většina lidí denně pracovala 10-12 hodin, mnohdy i více a mnohokrát ne pouze v jednom zaměstnání. Domnívám se, že není náhoda, že jsou Maďaři na vedoucích pozicích na mezinárodní listině případů infarktů a vysoké míry rozvodovosti.

Již poněkolikáté jste hlavním sponzorem našeho mezinárodního kongresu Technikdent. Co vás k tomu vede? Jste spokojen s jeho úrovní?

Sponzorské dary dáváme společně s výrobci a je to součástí našeho reklamního a marketingového plánu. Naším cílem je abychom upozornili na naší společnost, naše produkty a výrobce. V hodně případech pomáhá pro získání referencí pro produkt. Dalším pro nás důležitým důvodem těchto kongresů jsou předat zájemcům odborné vědomosti a tím jim otevřít další možnosti. Vidím, že úroveň kongresu plynule roste a pevně věřím, že tato tendence zůstane i nadále. Jsem velice rád, že naše společnost může být součásti této vždy dobře organizované akce.

Představíte nám něco nového na Pragodentu 2008?

Samozřejmě, doposud se nám vždy podařilo na všech výstavách Pragodent představit novinku, i teď tomu tak bude. Společnost PI-Dental, dynamicky se vyvíjející výrobce, vyrostl na úroveň mezi velké evropské výrobce. Technická a estetická úroveň jejich produktů ustojí svou pozici i na světovém trhu. Onou novinkou bude právě produkt od společnosti PI-Dental, nechme se překvapit.

Máte vůbec čas udělat si dovolenou a jet se podívat domů?

Během roku velice často cestuji. Cestování je i dnes součástí mé práce a občas se dostanu i do Maďarska.

Nebylo vám smutno, když jste opustil Maďarsko a začal zde podnikat? Nelitujete svého rozhodnutí?

Neměl jsem moc času na smutnění a Prahu jsem vždy měl rád. Moji synové se narodili tady v Praze pod Vyšehradem. Ale mou vlastí bude vždy Maďarsko, nicméně Praha je mým druhým domovem kde jsem našel hodně kamarádů. I teď mám Prahu rád, ale upřímně bez panenek „Matrošek“ se mi Staré město líbilo více.

A kde jste se naučil tak pěkně česky?

V sedmdesátých letech jsem byl poprvé v Praze. Sice jsem mluvil rusky, ale nějak se zde rusky se mnou nechtěli bavit a tak jsem se začal učit česky. V tomto mi hodně pomohla má žena. Ona se narodila v Prešově, a tak jsem se prvně naučil slovensky. Má znalost češtiny by mohla být lepší, vždyť zde žiji již tolik let. Ale přiznám se, že jazyk je velice dobrým nástrojem proto, abychom sdíleli mezi sebou naše myšlenky a pocity. Já se vynasnažím k tomu jej použít.

Prozradíte našim čtenářům, jak jste strávil léto?

Čím dál tím více mi šedivějí vlasy, cítím potřebu, abych v Maďarsku u Balatonu v sametové vodě nabral energii při odpočinku na sluníčku a rybařením. I nyní jsem trávil svou dovolenou tam.

Děkuji za velmi milý rozhovor.

Lenka Chomátová.

Soutěž

Poznáte věc na levém obrázku? Víte, k čemu slouží? Své odpovědi zasílejte na e-mailovou adresu: labdent@quick.cz do 15.4.2009. Společně s odpovědí nezapomeňte napsat své jméno a adresu laboratoře. Správné odpovědi budou slosovány a výherce obdrží termo-hrnek s logem Společenstva. Losování proběhne na mezinárodním kongresu Technikdent 2009.

Správná odpověď a výherce

Miswak je prírodné čistidlo zubov, vyrobené z vetvičiek stromu "Salvadora Persica", známe ako tzv. žuvacia tyčinka. Používa sa obzvlášť v muslimských krajinách už cca 1400 rokov. Po použití zuby ostávajú dlhú dobu bez plaku a zároveň je extrakt vynikajúcou ústnou dezinfekciou.

Výherce: Valentína Darivčaková , zub.laboratoř Železn.stanice č.p.129, Beroun

Rozhovor s čestnou předsedkyní paní Janou Dandovou

V loňském roce na valné hromadě, jste vyplnili malý dotazník s několika otázkami, a my vám slíbili, že s výherci uděláme rozhovor. Celý rok jsme vám přinášeli rozhovory s vámi vybranými majiteli dentálních firem. Všechny proběhly ve velmi příjemném duchu, ale na tento jsme se opravdu všichni těšili celý rok. Zde vám poskytujeme rozhovor s člověkem, kterého si velice vážíme a to s paní Janou Dandovou.

Co vás přivedlo k myšlence stát se zubní techničkou? Bylo to náhlé rozhodnutí nebo se vám tato profese vždy líbila?
Ke studiu na zdravotní škole jsem se dostala úplně náhodou. Kdybych nepotkala svojí známou, která ji už 2 roky studovala, o oboru zubní technik bych nevěděla vůbec nic. Řekla mi, že se tam hodně kreslí a modeluje, a tak jsem se na ní přihlásila. Střední zdravotnickou školu jsem ukončila v r. 1961. Pochopitelně, že v praxi jsem velice rychle pochopila, o jak těžkou a náročnou práci se jedná, a že moje představy o oboru byly hodně zkreslené. Ale tím si myslím prošli všichni, kdo se na tento obor dali. Ale i přes všechna úskalí, která sebou tento obor nese, jsem měla tuto práci celý život velice ráda.

Dříve bylo pravidlem, že po vystudování školy jste dostávali umístěnky. Kde jste začínala pracovat? Měla jste také pocit, že vás ve škole nic nenaučili?
Po ukončení školy jsem dostala umístěnku do Rakovníka, kde jsem byla až do nástupu na mateřskou dovolenou v r. 1962. Nemohu říci, že mě ve škole nic nenaučili. Dva poslední roky, jsem měla na praxi externisty, kteří kromě výuky ve škole pracovali v laboratořích. Myslím, že jsem se od nich dost naučila. Každá doba sebou nese nějaký standard, v době socialismu jsme bohatě vystačili se znalostmi ze školy. Tehdejší standardy nebyly nastaveny tak vysoko jako dnes, ani rozvoj technologií se rozhodně neubíral tak obrovským tempem jako dnes. Vím že si podnikatelé hodně stěžují na špatnou úroveň znalostí a dovedností dnešních absolventů, je to dáno pravděpodobně tím, že na školách nestíhají osnovy obsáhnout náročnost trendů a tempo, které je v praxi nastaveno. To by bylo třeba změnit.

Celé období socialismu jste pracovala jako řadová zubní technička nebo jste byla na pozici vedoucí technik?
Od r. 1965 až do odchodu do důchodu jsem pracovala v Roztokách u Prahy u OÚNZ Praha západ jako řadový zubní laborant.

Otevřela jste si laboratoř ihned po revoluci? V kterém roce a kolik jste měla zaměstnanců?
Když se tento OÚNZ rušil, musela jsem se rozhodnout co dále. A tak jsem si v r. 1993 založila zubní laboratoř. Pět let jsem pracovala sama, později jsem kvůli vytíženosti prací pro SZT-P přijala absolventku, která právě ukončila studium. Tím jsem si na začátku práci spíše přidělala, ale později mi opravdu pomohla. Na velmi krátkou dobu jsem přijala ještě jednu absolventku.

Kolik let jste pracovala v oboru a litovala jste někdy své rozhodnutí?
Pracovala jsem v oboru 42 let a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Jak jsem již řekla, svoji práci jsem i přes všechny těžkosti, které sebou nese, měla velice ráda.

Vzdělávala jste v oboru, i když ještě nebyl kreditní systém? Myslíte si, že bylo nutné zavést tento systém? Myslím, že jste také školila, nepletu se?
Samozřejmě, že jsem stále navštěvovala kurzy a přednášky, a dále se vzdělávala. Později jsem se svými zaměstnankyněmi pomáhala při předvádění nových kompozit při kurzech Italdentu. Myslím si, že tento nucený systém vzdělávání u zubních techniků není vůbec třeba, právě proto, že laboratoře jsou privátní a všichni mají sami zájem na doplňování informací a nových technologií, aby obstáli na trhu. Takto vynucený způsob nepřináší nic pozitivního. Bohužel, je to jedna z věcí, které přinesl vstup do EU.

Když se ohlédnete zpět-bylo lepší pracovat jako zubní technička za socialismu nebo v současné době?
Co do množství práce se musím přiznat, že jsem za "socialismu" rozhodně nepracovala tolik, jako potom v privátu. Pracovala jsem v normě a vždy mi ještě jedna zůstávala v zásuvce na příští měsíc. Ovšem co se podmínek a vybavení pracoviště týká, nelze vůbec srovnávat. Kromě NDR vrtačky a brusky jsme měli pouze své ruce. Ve třech jsme pracovali na 16 m2. Prostě hrůza. Nynější vybavení laboratoří a materiály se kterými se pracuje se nedají s tím, s čím jsme pracovali my, vůbec srovnávat. Pouze se domnívám, že vztahy na pracovišti byly mezi celým kolektivem vřelejší. (myslím tím vztahy lékař-sestra-zubní technik). Ten obchodní vztah mezi ordinací a laboratoří vztahy hodně narušil. Prostě když jde o peníze, všechno jde stranou. Často i přátelství. A to je škoda.

Co vidíte jako největší problém oboru?
Nelíbí se mi ta hrozná nejednotnost zubních techniků, to jak špatně pochopili co je konkurence. Podlézají nízkými cenami, tím znehodnocují svoji vlastní práci a znemožňují prosperitu celého oboru. V regionech nespolupracují, podrážejí si nohy navzájem. To je hlavní problém. V ostatních oborech něco takového neexistuje, všude vědí jakou cenu má jejich práce a nestydí se nechat si ji zaplatit. Konkurence je přeci o jiných věcech. Jak sleduji třeba časopis, vím že se výkonný výbor hodně na tuto problematiku zaměřil a to je dobře. Možná, že za dobu co tuto práci nevykonávám, se situace trochu změnila, to nevím.

Nezměnila. A mohla byste krátce popsat, co vás přivedlo na myšlenku založení Společenstva. Jaká byla vize zakládajících členů? A byla splněna z vašeho pohledu?
Nebyla jsem to já sama, koho založení Společenstva napadlo. Byla to skupina lidí, kterým se nelíbilo současné vedení Unie zubních techniků a jejich jednání a tak vlastně vznikl nápad založit něco jiného a prát se za práva podnikajících zubních techniků. Naším hlavním cílem bylo dostat se mimo zdravotnictví a podnikat pod Živnostenským zákonem. Nadšení, že se nám podařilo tento cíl uskutečnit, nám po půl roce zkazilo hlasování Sněmovny o novele Zákona o léčivech, kam přidali i náš opětovný návrat pod zdravotnictví. Tento zákon byl bohužel schválen. Tím vyšlo naprázdno naše několikaleté úsilí. To je hrozná škoda, protože jako živnostníci bychom byli ušetřeni řady problémů, které musíme řešit jako zdravotníci.

Jak dlouho jste byla předsedkyní?
Předsedkyní Společenstva jsem byla deset let, doufám, že jsem něco pro obor udělala. Alespoň jsem se snažila.

Zajímáte se o současné dění ve Společenstvu?
Vzhledem k tomu, že dostávám časopis i zápisy ze schůzí, tak se alespoň trochu cítím uprostřed dění. Jsem zvána na Valné hromady a kongresy. Když mohu, tak se jich zúčastňuji. Přesto, že již třetím rokem nepracuji v laboratoři, stále se ještě zubních technikem cítím. Myslím, že jsem pomohla založit organizaci, která si už vydobyla své místo ve stomatologickém prostředí a jsem tomu ráda. Vím, že je spousta reptalů, kteří by chtěli vidět lepší výsledky, ale já velice dobře vím, kolik úsilí znamená byť jenom změna jedné věty v zákonu nebo vyhlášce. Vím kolik práce odvádějí členové výkonného výboru ve svém volném i pracovním čase ve prospěch všech a jsem ráda že se ze všech těch co pořád „mají moc práce“ najde pár jedinců, kteří pokračují v tom, co jsem začala. Za to jim děkuji.

Na co jste se nejvíce těšila při odchodu do důchodu? Splnilo se vám to nebo jste takový ten důchodce k nezastižení? :-)
Těšila jsem se, že si konečně odpočinu na milované Šumavě, kam jsem se natrvalo přestěhovala. Snažím se provozovat všechny koníčky, na které jsem neměla doposud čas. Užívám si krásné šumavské přírody a pohody.

Děkuji za rozhovor a za všechny členy Vám přeji krásné Vánoce a moře zdraví v roce 2009.

Lenka Chomátová

Rozhovor s panem Ing. Petrem Harcubou jednatelem leasingové společnosti EKORENT

Dobrý den, společnost EKORENT není na českém leasingovém trhu žádným nováčkem. V České republice působíte již od roku 1992. Představte prosím Vaši firmu našim čtenářům.
EKORENT byl založen v roce 1992 třemi společníky, kteří v té době současně vlastnili společnost prodávající počítačovou techniku. Jak šla léta, došlo z různých důvodů ke změně vlastnické struktury. Dnes je společnost vlastněna čtyřmi společníky s tím, že všichni ve společnosti aktivně působíme. Sídlo společnosti se nachází v Praze, ale obchody aktivně uzavíráme po celé ČR. Jsme členem České leasingové a finanční asociace. Od počátku existence se zabýváme finančním leasingem a s ním spojenými dalšími službami jako je pojištění. V současné době jsme naše služby rozšířili také o poskytování úvěrů. Od roku 1994 se specializujeme především na financování zdravotnické techniky, nábytku a automobilů. Kromě zdravotnictví poskytujeme výše uvedené služby také v oblasti optik, kosmetických a masážních salónů, geodézie a případně dalších oblastí, které se ukážou jako perspektivní.

Čím se společnost EKORENT zabývala na úplném začátku?
Jak již jsem zmínil EKORENT byl založen společníky, kteří již vlastnili společnost na prodej počítačové techniky. Velká část zákazníků této společnosti chtěla financovat nákup počítačů formou leasingu. Z tohoto důvodu vznikl EKORENT. Původně tedy jako společnost, která bude poskytovat leasing počítačové techniky. Postupně se rozsah služeb rozšiřoval také o další techniku, neboť zákazníci, kteří využili leasingu počítače, se na nás obraceli se žádostmi o financování i další techniky, kterou ve svém podnikání potřebovali. Od roku 1994 jsme však leasing počítačové techniky odbourali a začali se úzce specializovat na leasing stomatologické techniky pro ordinace i laboratoře.

Kolik zaměstnanců v současné době pracuje ve firmě EKORENT?
V současné době v EKORENTU pracuje 8 zaměstnanců, kteří se starají o spokojenost našich zákazníků. Doufáme, že dobře.

Zřejmě ano, dle výsledků naší ankety.
Vždy jsme vycházeli z marketingového modelu, že nejlepší reklama je spokojený zákazník, který o kvalitě našich služeb bude informovat své kolegy. Tomu podřizujeme vše, co se týče kvality našich služeb a přístupu k zákazníkům a konec konců i k našim obchodním partnerům z řad dodavatelů. Každoroční nárůst počtu klientů nám dává za pravdu, že toto je ta správná strategie pro dlouhodobé úspěšné podnikání.

Jsou Vaše služby určeny pouze zdravotnickým zařízením?
Z 90% ano. Dlouhodobě se zaměřujeme na cílovou skupinu – „soukromé zdravotnické zařízení“ a pokud se ve zdravotnictví nestane nic hrozného (budeme doufat, že to nejhorší je za námi) zůstaneme u toho i nadále. Dříve jsme se orientovali především na stomatologická pracoviště. Dnes náš okruh zájmu sahá na všechna soukromá zdravotnická zařízení.

Co musí žadatel o leasing splňovat?
Naše letité zkušenosti v oblasti zdravotnictví nám umožňují minimalizovat požadavky na klienty z této oblasti podnikání. K této klientele přistupujeme od počátku s přesvědčením, že cílem uzavření leasingové či úvěrové smlouvy je především získat finanční zdroje na další rozvoj podnikání daného klienta a že tento klient do smluvního vztahu vstupuje po zralé úvaze o možnostech splácení svých závazků. Minimálně se setkáváme s pokusy nás nějakým způsobem podvést, tzn. půjčit si peníze a od počátku vědět, že je nebudu schopen splácet. Takže abych odpověděl konkrétně na Vaši otázku. Pokud klient splňuje podmínku podnikání ve zdravotnictví, čili poskytuje zdravotnické služby, stačí nám doložit kopie následujících dokladů: Registrace k provozu nestátního zdravotnického zařízení, přidělení IČO a kopie nějakého výpisu z účtu z poslední doby. Při pořizovací ceně nad půl milionu požadujeme předložit také kopii daňového přiznání. Klienti, kteří u nás smlouvu v minulosti již měli uzavřenou, nám nemusí předkládat žádné dokumenty.

Může si Váš klient vybrat sám dodavatele přístroje či automobilu?
Tak to je automatické. Nikdy klienty neovlivňujeme při výběru dodavatele toho, co kupují. To si upřímně řečeno ani nemůžeme dovolit. Spolupracujeme s celou řadou dodavatelů zdravotnické techniky, kteří si vzájemně konkurují, a my nemůžeme jakýmkoli způsobem vstupovat do rozhodování klienta při výběru dodavatele. Bylo by to z naší strany vůči nim krajně neseriózní a neprofesionální. Stejně tak veškeré informace, které se týkají například ceny realizovaných obchodů, jsou u nás předmětem obchodního tajemství. Jediný možný případ, který bych snad zmínil, je, když víme, že dodavatel, kterého si klient vybral, je neseriózní. Díky naší znalosti trhu se o něm dozvíme spíše než klient a pak v rámci našich služeb považujeme za nutné, ho na nám známé skutečnosti upozornit.

Vyřízení leasingu provádíte korespondenčně a bez složitých průtahů. Což je velice příjemné, nemáte ale potom problémy s plněním leasingových splátek ze strany klientů?
Jak už jsem v jedné z předchozích odpovědí naznačil, orientujeme se na oblast zdravotnických zařízení také proto, že zde působí v naprosté většině seriózní klientela. Toto jsme předpokládali, když jsme se rozhodovali na jakou oblast se v našem podnikání zaměříme a naše letité zkušenosti nám dávají za pravdu. Kdyby to tak nebylo, už bychom klienty při vyřizování smlouvy zavalili stejnou administrativou, jakou by byli zavaleni u nějaké bankovní instituce. Tam totiž jsou úředníci svazováni předpisy o minimálních požadavcích na zdokumentování klienta a tyto předpisy vycházejí z předpokladu, že každý klient je potenciální podvodník. Což my díky úzké specializaci na seriózní klientelu nemusíme.

V případě, že nebude klient schopen splácet leasing dle splátkového kalendáře, umožníte mu jeho změnu či odklad?
Tak na tuto otázku bych rád odpověděl ve dvou částech.

1. Pokud je zřejmé, že se jedná o přechodné finanční potíže klienta způsobené například zdravotními problémy nebo druhotnou platební neschopností (té jsme si v minulosti díky opožděným platbám od pojišťoven užili poměrně dost), snažíme se o vstřícný přístup při řešení situace. Nejčastější variantou je změna splátkového kalendáře s domluveným odkladem úhrad splátek a jejich přesunutí do dalšího období.
2. Jiná věc je když se ukáže, že klientův podnikatelský záměr nevychází a že nebude nadále schopen splácet své závazky vůči nám. V těchto případech jsme se naučili postupovat rychle a smlouvy ukončujeme bez zbytečných průtahů.

Máte stanovenu minimální či maximální částku pro financování leasingem či úvěrem?
Dříve jsme u leasingu požadovali minimální částku 40.000,-Kč a to z důvodu, že až od této hranice se jedná o hmotný investiční majetek, který se odepisuje. Nyní, kdy poskytujeme také úvěry, již minimální částku stanovenou nemáme. Když někdo bude chtít, půjčíme mu i korunu :-). Maximální částku paušálně stanovenu také nemáme. Spíše ji posuzujeme individuálně vzhledem k danému klientovi, předmětu financování a konkrétní oblasti podnikání.

Od letošního roku začal platit zákon, který se dotkl i oblasti leasingu. Jednou ze změn je například prodloužení minimální doby leasingu. Můžete tyto změny ve stručnosti přiblížit našim čtenářům?
Tak v tomto naše pravicová vláda podnikatele příliš nepodpořila. Byla sjednocena minimální doba trvání leasingu s dobou odpisování předmětu financování stanovenou zákonem o daních z příjmů. Konkrétně v oblasti zdravotnictví to znamená následující. Zdravotnické přístroje jsou zařazeny do 2. odpisové skupiny a odepisují se tedy 5 let. Z toho vyplývá, že leasing této techniky musí trvat minimálně 60 měsíců. My našim klientům sice umožňujeme zkrácené formy splácení, tzn., že mohou splácet kratší dobu než oněch 60 měsíců, musí však tyto splátky do nákladů umořovat rovnoměrně po dobu 60 měsíců. Z tohoto důvodu jsme začali poskytovat také úvěry. Pro klienty, kteří jsou schopni splácet kratší dobu, bychom tedy dnes doporučili u nás využít úvěr.

Dotknou se tyto změny Vašich současných a budoucích klientů?
Tyto změny se nijak nedotknou leasingových smluv uzavřených před 1.1.2008 a tedy ani klientů. Alespoň v tomto je potěšující, že nebudou muset dělat žádné zásahy do svého účetnictví. Budoucích klientů se to týká v rozsahu dle předchozí odpovědi. Je jasné, že dříve bylo rozhodování o způsobu financování poměrně jednoznačné. Daňové výhody hrály ve prospěch leasingu. Dnes si myslím, se oblast zájmu bude přesouvat směrem k úvěrům. U nás jsme na tuto situaci již připraveni. Každému klientovi rádi vysvětlíme rozdíly ve způsobech financování a poradíme pro jeho případ nejvhodnější řešení.

Můžete nám prozradit, jak si společnost EKORENT vedla v minulém roce, kolik máte v současné době spokojených klientů? A kolik je z toho zubních techniků?
Děkuji za optání, vedlo se nám dobře J. Ale vážně. Nezlobte se, že na tuto otázku neodpovím příliš konkrétně. Držím se pravidla, že čím méně obchodních informací sdělím konkurenci tím lépe. Ono už v předchozích odpovědích, které se týkaly našeho podnikatelského záměru, jsem se trochu ošíval. Ale abych odpověděl alespoň na část otázky konkrétně, podíl stomatologických laboratoří v našem portfoliu se blíží 10% celkového objemu financovaného majetku.

A na závěr: Jaké jsou vaše plány do budoucna, plánujete rozšíření nabídky či nějaké novinky pro klienty?
Tak plánem je samozřejmě zvyšování našeho podílu na trhu financování zdravotnické techniky. Jak již bylo řečeno, naši nabídku financování jsme rozšířili o poskytování úvěrů a věřím, že i v tomto budeme klientům poskytovat kvalitní služby. Tzn. zajímavé finanční podmínky při minimální administrativě. Stejně jako u leasingu. Závěrem mi dovolte také poděkovat našim klientům za jejich hlasy ve vaší anketě. Když jsme se od vás o výsledku ankety dozvěděli, všechny nás to ve firmě velmi potěšilo. A slibujeme, že uděláme vše pro to, abychom příště opět zvítězili.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho spokojených zákazníků.
Lenka Chomátová

Dotazník a jeho výsledky

Na Valné hromadě 2007 jsme si pro Vás připravili dotazník s několika otázkami a na základě jejich výsledků, jsme slíbili s výherci udělat rozhovor. Zúčastnilo se 82 lidí a nejprve Vám nabídneme výsledky jednotlivých otázek.

Od kterého dentálního depa nejčastěji odebíráte materiál:
1.Interdent, 2.Hu-fa Dental, 2.Krbec Denstam

A s kterou firmou jste nejvíce spokojen(a):
1.Interdent, 2.Krbec Denstam, 3.Hu-Fa

S kterou firmou máte dobré zkušenosti při poskytování leasingu:
1. Eko-rent, 2.VB leasing, 3.ČSOB

Když máte nějaký problém, koho nejčastěji žádáte o radu (uveďte firmu popř. jméno dealera):
1.Petr Řehořka 2 Interdent, 3.Krbec Denstam 4.Milan Kořánek

Kdo vám provádí servis přístrojů:
1.Interdent, 2.bři Tesaři, 3.Karel Hanzlík

V poslední době se mi z absolvovaných kurzů nejvíce líbil přednášející:
1. Milan Kořánek, 2. Alexandra Seidlová, 3.Robert Zubák

A na závěr: Je někdo z dentálního světa, o kom byste se rádi dozvěděli více (uveďte celé jméno, popř. firmu):
Jana Dandová, MUDr. Jiří Pekárek.

Rozhovor s majitelem Interdentu panem Ing. Pavlem Sovou

Na základě našeho dotazníku byla Vaše firma nejčastěji uváděna jako firma, se kterou mají naši členové nejlepší zkušenosti. Také Váš zástupce pan Řehořka dosáhl stejného úspěchu v další kategorii. Těší vás to?
Každé ocenění mě samozřejmě těší, protože spokojenost zákazníků je pro nás od záčátku hlavním cílem. S tím souvisí i výběr spolupracovníků, neboť v naší firmě jsou všichni prodejci pro laboratoře původním povoláním zubní technici, a tak mohou zákazníkům dobře poradit. Pan Řehořka byl jeden z prvních zaměstnanců mimo rodinných příslušníků a od té doby patří k hlavním pilířům firmy.

Interdent je známá firma, jedna z prvních na trhu. Jak vznikla myšlenka založit dentální depo?
To byla shoda náhod. Slovinská firma Interdent již v r. 1990 hledala někoho, s kým by mohla spolupracovat ...

To byla firma Zlatarne Celje?
Zlatarne Celje je jiná firma. V ní původně pracoval pan Iztok Zagožen, který posléze založil také v Celje vlastní firmu Interdent. Pan Zagožen krátce po sametové revoluci oslovil s nabídkou spolupráce mojí maminku, která se prakticky celý život pohybovala v oblasti dentálu. Již v roce 1946 obdržela výuční list „velkoobchodní příručí v oboru zubolékařské potřeby“ u firmy Schnöbling v Praze. Po roce 1948, kdy už žádná depa nebyla, pracovala ve Zdravotníckém zásobování v oboru dentál a později jako vedoucí celého oddělení zdravotnických potřeb.

V kterém roce byl založen Interdent? A s kolika zaměstnanci?
Zprvu pracovala maminka jako zástupce Intedentu Celje, a protože byl o zboží této firmy na našem trhu zájem, dostali jsme od pana Zagožena nabídku založit český Interdent, který vznikl koncem roku 1991. Začátek je poměrně známý, začínali jsme v garáži našeho rodinného domu se dvěma zaměstnanci – já a maminka. Postupně jsme přijímali další zaměstnance, (nejprve členy rodiny) a dnes máme již 25 zaměstnanců a celý dům slouží pouze potřebám firmy.

Takže jste se odstěhoval a tím trochu odpojil od firmy, ne?
Samozřejmě bydlet v práci znamenalo věnovat firmě prakticky 24 hodin denně. Také mnozí zákazníci byli zvyklí přijít si nakoupit večer nebo během víkendu. Tento permanentní servis se nyní snažíme nahradit internetovým obchodem, který se dobře rozjíždí.

Internetový obchod vám funguje velice dobře (pozn.red.-sami jsme vyzkoušeli). Má tento druh obchodu rozvíjející se tendenci?
Zpočátku jsme si říkali, že ani žádné webové stránky mít nebudeme, protože ve většině laboratoří se počítač nepoužíval, ale to se začíná měnit. Nejdříve jsme začali s internetovým obchodem pro zubní lékaře a po dvou letech i pro laboratoře. V internetovém obchodě poskytujeme zaváděcí 10% slevu, neboť vše ještě nefunguje úplně podle našich představ: u některých produktů nejsou obrázky, někdy je těžší něco najít ...

Jak si vybíráte lidi?
Ten výběr je těžký. Neustále bojujeme s nedostatkem spolehlivých a kvalifikovaných lidí. Většinu zaměstnanců jsme již dříve znali nebo přijali na základě doporučení. Stálý kolektiv nelze vytvořit náborovou kampaní přes inzerát.

Jaký obor jste vlastně původně vystudoval?
Vystudoval jsem obchodní faktultu na Vysoké škole ekonomické.

Jako ekonom, v čem vidíte největší příčinu toho, že zubní laboratoře nakupují málo?
Pokud se týká naší firmy, v posledních letech se u nás projevuje mírný pokles obratu v laboratorní části, který je zapříčiněn saturací trhu přístrojovým vybavením, zvýšenou konkurencí a poklesem práce v laboratořích. Výjimkou byl konec loňského roku, kdy došlo k enormnímu nárůstu prodeje z důvodu očekávané změny DPH.

Mezi laboratořemi je konkurenční boj. Je také mezi dentálními depy, nebo si vycházíte vstříc?
Myslím, že situace je ještě horší než v laboratořích. Vždyť určitě víte, kolik dealerů Vám za den klepe na dveře.

Ale na druhou stranu víme, že vaše produkty nabízejí i jiná depa. Tak by nás zajímalo to propojení. Mysleli jsme, že když váš materiál koupíme u jiné firmy, že to bude dražší, ale ve finále tomu tak není.
Náš systém prodeje je založen na tom, že depa dostávají slevy z ceníkových cen v závislosti na obratu. Jejich prodejní ceny nekontrolujeme, ale pokud vím, tak většina dep naše ceny dodržuje. Ostatně ceny našich výrobků si můžete porovnat v internetovém obchodě, kde jsou stále aktualizovány.

Jaký máte názor na profesní organizace? Jsou pro Vás důležité nebo je považujte pro vás za zbytečné?
Smysl profesních organizací vidím v tom, že lze řešit problémy úderněji, neboť jednotlivec v boji s úřady nic nezmůže. Vždyť i my prodejci dentálních potřeb máme svoji asociaci. Interdent od počátku spolupracuje se všemi organizacemi zubních techniků, neboť je pro nás důležité prezentovat se před našimi zákazníky. Pokud budeme pozváni, vždy rádi přijedeme na vaše akce.

Co považujete za Váš největší úspěch?
Myslím, že největším úspěchem je to, že se nám firmu podařilo rozběhnout a dostat se z té garáže až k vítězství ve vaší anketě.

Co nejraději děláte ve svém volném čase, abyste se odreagoval od každodenních starostí?
Rád cestuji po světě. V prvních letech podnikání nebyl čas ani myšlenky na jakoukoli dovolenou. Pak se projevila nutnost odreagování a odjel jsem alespoň na jeden týden. Regenerace mi však postupem času trvá stále déle, a tak jsem například vloni odjel s batohem na šest týdnů do Jižní Ameriky.

Jak jste dokázal, že můžete opustit firmu na tak dlouhou dobu, my opustit laboratoř na tak dlouho nemůžeme?
Všechno závisí na zaběhnuté organizaci, schopném zástupci a v neposlední řadě na telekomunikačních vymoženostech dnešní doby. Ostatně je ověřenou pravdou, že životaschopnost každé firmy se prokáže, když vedení zavře dveře zvenčí.

Nejexotičtější místo, kde jste byl?
Letos jsem byl na Filipínách a vloni na Galapágách.

Kdo vám dělá „PF“, ty nápady si přivážíte z cest?
To je různé, ale většinou se jedná o kolektivní práci. Například ústředním motivem letošní PF je místní postavička se zajímavým dentálním problémem, kterou jsme vyfotili v severním Ekvádoru. Nápad využít podobnosti osmičky se symbolem nekonečna, úprava původní fotografie do patřičných proporcí a celkové grafické zpracování včetně již tradičního zakomponování symbolu Interdentu bylo již záležitostí hektického předvánočního času, ostatně jako každý rok.

Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme Vám mnoho úspěchů ve Vašem podnikání i v osobním životě.

Alexandra Seidlová
Lenka Chomátová

Pozn. redakce: Příště se můžete těšit na rozhovor s firmou Eko-rent.

Recepty

Kuřecí prsíčka s rokfórovou (nivovou) omáčkou a zelenými těstovinami

Ingredience pro 4 osoby::

• 70-80dkg kuřecích prsíček
• 15dkg sýru zlatá niva
• 1,5 dl smetany
• 5-6dkg másla
• sůl
• pepř
• sušené švestky
• petrželová nať

Postup přípravy:

Kuřecí prsíčka lehce naklepeme, osolíme, opepříme po obou stranách a na rozehřátém másle osmažíme do červena. Maso vyndáme z pánve a odložíme stranou, na pánev nalijeme smetanu a přidáme rozdrobenou nivu a povaříme. Těsně před koncem vložíme sušené švestky, jen aby se ohřáli ve směsi.

Uvaříme zelené nudle a na talíři je upravíme do tvaru kopečku, do jeho vrcholu zapíchněte petrželovou nať. Vložíme na talíř maso a přelijeme ho omáčkou se švestkami. Ještě jsem vše ozdobila uvařenou brokolicí a zelená variace se mohla servírovat. Byl to skvost!

Plněné brambory

Ingredience pro 4 osoby:

• 12 větších brambor
• 2-3 rajčata dle velikosti
• 150g mozzarely
• 1-2 zakysané smetany
• 6 plátků šunky
• 3 lžíce másla+pro vymazání pekáče
• mletý pepř a sůl
• česnek

Postup přípravy:

Brambory důkladně opláchneme, rozkrojíme na poloviny a střed každé půlky vydlabeme ostrým nožem. Rajčata, mozzarelu, šunku nakrájíme nadrobno. Do každé brambory vložíme kousek másla, kousek šunky, kousek mozzarely, osolíme, opepříme a zakryjeme rajčetem. Nakonec vše překryjeme nastrouhanými kousky brambor, které jsme vykrájeli. Opět osolíme, opepříme a vložíme do pekáče vymazaného máslem. Pečeme zakryté nebo pod alobalem, tak hodinku. Po upečení, již na talíři jsem brambory zalila zakysanou smetanou. Zakysanou smetanu jsem osolila, opepřila a přidala dle chuti česnek. Brambůrky jsem podávala při dámském mejdanu a od té doby se mě ptají, kdy to zopakujeme, ale podmínkou je stejná večeře.

Špekáčky na černém pivě

• 6-8 špekáčků
• 2-3 cibule
• 2-3 bílé papriky ( kdo chce, může dát feferonky)
• 0,25-0,5l černého piva
• kečup

Špekáčky rozřízneme po delší straně na půlky a hřbet špekáčků lehce nařežeme. Cibuli společně s paprikou nakrájíme na kolečka. Vše dáme do pekáče (špekáčky hřbetem nahoru) a zalijeme kečupem (nebojte se ho dát hodně). Pekáč vložíme do rozehřáté trouby na teplotu kolem 180°C a pečeme 20 min., poté podlijeme černým pivem a pečeme dalších 30 min. Špekáčky by měli být opečené, jako z ohně. Tuto lahůdku, kterou hlavně přivítá druhá polovička, se podává teplá s chlebem.

Grilované plněné papriky

Je krásné léto, přímo stvořené na grilování, tedy pro toho, kdo má tu úžasnou možnost. Ráda bych se s Vámi podělila o vyzkoušený recept na grilované papriky.

Recept:

• 8 menších tenkostěnných paprik (podle chuti pálivých nebo nepálivých)
• 250g sýra balkánského typu
• 1 červená paprika nebo kapie
• 1 vejce
• 100g ostřejšího tvrdého salámu
• 1 stroužek česneku
• 1 lžíce nasekané petrželky pepř, sůl

Vše promícháme a touto směsí naplníme papriky. Papriky před pečením potřeme olivovým olejem, aby si zachovaly barvu a nepopraskaly. Tento recept jsem vyzkoušela na svých známých a všichni odešli s receptem a živí. Dobrou chuť!!!!!!

Dále mám velice oblíbený dressing ke grilovaným masům (kuřecí, vepřové, bůček a jiná masa).

Dressing:

• 250 ml lehké majonézy
• 1 stejně velký bílý jogurt

Majonézu a bílý jogurt smícháme a dle chuti přidáme: utřený česnek, bílý pepř (né černý, prosím dodržet, není to pak tak dobré), sůl, pažitka. Necháme chvíli uležet v ledničce a podáváme jako dressing k masům.

Také máte nějaké vyzkoušené recepty? Napište mi je! Taky znáte ten typ rozhovoru při práci a otázky: Co dnes udělám k věčeři? Holky, co děláte vy? Poraďte mi.

Holandsko

Co vlastně víme o Holandsku? Že hlavním městem je Amsterdam a hlavou státu je královna, že nejvyšší bod země je jen 321m nad mořem a proto neustále bojují s vodou, že je to země dřeváků, sýrů, tulipánů a větrných mlýnů. Také je to země lehkých slečen v červeně osvětlených prosklených výkladech a země s omamnou vůní marihuany linoucí se z kaváren.

Sýry

Nejznámějšími sýry Holandska jsou Edammer, Gouda a kromě toho existuje samozřejmě i mnoho dalších, krajových. Tyto tvrdé sýry se v posledních letech objevují i různě ochucené, například pepřem, kmínem, česnekem, kopřivou a mnoho dalších příchutí. S větším růstem chovu ovcí a koz se do popředí dostávají ovčí a kozí sýry. Podle zralosti dělíme tvrdé sýry na mladé a uleželé (a to i několik let). A jestli milujete sýry jako já, rozhodně musíte navštívit sýrový trh ve městě Alkmaar. Tady uvidíte obrovské koláče sýrů, které váží až 14kg.

Květiny

Velmi oblíbenou podívanou je tradiční každoroční květinové korzo. Korzo patří k nejkrásnějším a nejvoňavějším turistickým atrakcím Holandska. Průvod začíná v pátek ráno v Nordwiijku, odkud vyjíždí alegorické vozy hýřící tisíci barvami řezaných květin. Z květin jsou vytvořeny postavy zvířat či mytologických výjevů. Květinové korzo večer končí ve městě Haarleem, kde je vystaveno po zbytek víkendu. Když se rozhodnete květinové korzo následovat, rozprostře se Vám úchvatný pohled na krajinu, kde se zabývají se pěstováním cibulových květin. Tyto rozkvetlá pole plná pestrobarevných květin jsou pro nás zabývající se pěstováním brambor a jim podobným zemědělským plodin, něco nepředstavitelného.

A víte, že největší květinová burza na světě se nachází v Holandsku v městě Aalsmeeru? V rozsáhlém komplexu s pěti aukčními sály se denně prodá okolo 14 milionů květin. Z vyvýšených ochozů můžete sledovat přísun květin, aukci, prodej i odvoz květin ve speciálních vozech. Bohužel, to se mi nepodařilo vidět, protože jsem si spletla vchod a místo na ochozu jsem se objevila v zákulisí-ano, ve skladu. Kolem mě projížděla vozítka s květinami, které byly připravovány na expedici a následný odvoz na letiště. Ale i to jsem si užila. Je to dokonale vypracovaný mechanismus, který je obdivuhodný a každý zaměstnanec přesně ví co má dělat.

A rozhodně si nemůžete nechat ujít největší květinový park na světě Keukenhof. Park je otevřený od konce března do konce května. Uvidíte zde, několik milionů květin, většinou cibulovitých, v nejkrásnějším období-květu. Zajímavostí je, že cibuloviny jsou sázeny do země ve třech vrstvách podle období květu a tak si můžete krokusy, narcisy, tulipány a hyacinty vychutnat v jedinečných seskupeních po celé jaro. To vše na několika hektarech upraveného parku spolu s okrasnými keři, stromy a potůčky linoucí se přes celý park. Nejlepším suvenýrem a odměnou z výletu po Holandsku bude pro Vás rozhodně kytice čerstvě řezaných tulipánů. Ve váze Vám vydrží nejméně týden. Pokud si však zakoupíte cibulky z nepřeberné nabídky, budou vám dělat radost celý život! (doufám, že budou-dám vědět)

Amsterdam

Hlavní město pochází ze dvou slov, Amstel je řeka, na níž město stojí, druhé znamená hráz, kterou středověcí Holanďané přehradili cestu vodě. A na tomto místě postavili své město. Na zdejších kanálech-Grachtech najdete spoustu obytných lodí a hausbótů. Velice působivá je projížďka na lodích po zdejších kanálech s výkladem a prohlídkou města. Více Vám o Amsterdamu asi nepovím, je to sice krásné město s množstvím lákadel a dokonce i těch u nás „zakázaných“, ale je to město a to já nemusím.

Den Haag

Zatímco Amsterdam je oficiální hlavní město Holandska, Den Haag je sídlem nejvyšších státních institucí. Naleznete zde historické muzeum a obrazárnu Mauritshuis s překrásnou sbírkou holandského umění. Na okraji města se rozprostírá jedna z nejoblíbenějších holandských atrakcí-Madurodam. V krásné zahradě jsou umístěny všechny důležité holandské pamětihodnosti-sýrové trhy v Alkmaaru, Mírový palác v Haagu, Královský palác, letiště a další, všechny jsou zpracované do nejmenších detailů v měřítku 1:25. Madurodam je také velmi akční-větrné mlýny se otáčejí, lodě proplouvají kanály, auta jezdí po silnici, loď hasí oheň v přístavu a moderní vlaky projíždějí městem na největší modelové železnici na světě. Zvláště pak musí být krásné, když padá soumrak a rozsvítí se spousty malých světýlek.

A na závěr: Jestli jste v Holandsku ještě nebyli, naplánujte si návštěvu určitě na dobu konání květinového korza, které je naplánováno na 26.4.2008. Je to nezapomenutelný zážitek, který určitě stojí za to! A jako bonus zde máte jeden pravý nefalšovaný holandský recept na polévku.

Goudská bramborová polévka

• 1kg brambor
• 50g másla
• 1-2ks najemno nakrájené cibule
• 2-3 stroužky česneku (dle chuti)
• špetka drceného kmínu
• 2 pórky
• olej na fritování
• 300g na kousky nakrájeného tvrdšího bílého pečiva
• špetka kari
• 3 kostky bujónu
• špetka muškátového oříšku
• 1 vejce
• 1dl mléka
• 300g strouhaného sýra-Gouda

Příprava:

Oloupané brambory pokrájejte na drobné kostičky a uvařte v osolené vodě. Na pánvičce rozehřejte máslo, přidejte cibuli a česnek a míchejte dokud nezesklovatí. Směs přidejte k uvařeným bramborám. Očištěný pórek nakrájejte nadrobno a spolu s kostkami bujónu a drceným kmínem také přidejte k uvařeným bramborám. Dolijte vroucí vodou do požadovaného množství. Dochuťte petrželkou, pepřem a muškátovým oříškem.

Kousky bílého pečiva lehce obalte v kari a zprudka opečte ve fritovacím hrnci na 180°C nebo na pánvičce (ale více mi chutnal osmažený chléb). Po vyjmutí nechejte dobře okapat, doporučuji je zabalit do bílého ubrousku, aby opečené kousky nebyly příliš mastné, ale to vy určitě znáte.

Rozšlehané vejce smíchejte s mlékem a vlijte do hrnce s polévkou. Na závěr přidejte 100g sýra a vše dobře promíchejte. Polévka je hotová!! Osmažené kousky a zbylý sýr servírujte zvlášť.

Dobrou chuť Vám přeje

Lenka

Japonsko

Ráda bych se s vámi podělila o dojmy z mého pobytu v Japonsku. Abyste to správně pochopili, začnu trošku ze široka. Mým velkým koníčkem jsou kytičky. Je jedno, jestli se jedná o pokojové či zahradní. Můj manžel říká, že když vyrazím do města nemusí se bát, že utratím všechny peníze za kosmetiku či slušivé hadříky, ale rozhodně se vrátím s květináčem něčeho překrásného. Tedy přesněji řečeno překrásného pro mě, mé okolí už tak nadšené nebývá. Ale co, každý je nějak "trhlý". A tak, jak jsem poznávala tajemnou říši rostlin, narazila jsem na pěstování BONSAJÍ. Hltala jsem odborné knihy, chodila na kurzy o tomto japonském umění. Čím více jsem pronikala do jeho tajů, tím více se mým největším přáním stalo - navštívit Japonsko. A po pěti letech se mi to konečně podařilo. Začátkem dubna jsme se vypravili spolu s manželem do země vycházejícího slunce. Do Japonska jsem odlétala s velmi nejasnou představou o místních poměrech a to se týkalo i japonské kuchyně. Ta nás přivítala již v letadle. K obědu podávali suši. Věděla jsem, že existuje něco, co se jmenuje suši, a že to má snad něco společného s rybou. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, o co v případě suši jde. Jsou to různé tvary patřičně slepené rýže, na nichž je esteticky umístěn kousek syrové ryby, jiker či chobotnice. Taky to může být váleček nebo trojúhelníček rýže obalený řasami, uvnitř kterého je něco-syrového- zamotaného. Celé toto monstrum namočíte nebo pokapete sójovou omáčkou. Pomodlíte se a polknete. Můj závěr? Suši rozhodně nemusím!

Jídlo je v každém případě důležitou součástí života člověka, tedy i mého, ale to, co nás čekalo v Japonsku, předčilo všechny naše představy. Vzhledem k našim stravovacím zvyklostem nelze upřít Japoncům jakousi perverzi. Protože náš pobyt neobsahoval snídaně, byli jsme nuceni si každý den něco koupit. Na první snídani nás uchvátily koblížky posypané závojem cukru. Z všude přítomného automatu jsme si zakoupili teplou kávu v plechovce a zakousli se do koblížku. Jaké bylo ale naše zděšení, když na nás vykoukly místo marmelády sladké fazole. A takto nás Japonsko udivovalo snad každý den. Následující den jsme už byli opatrnější. Koupili jsme si cosi, co vypadalo jako bulka (houska). A z té na nás jukla náplň v podobě bramborového salátu. No nic moc!

Rýže se v Japonsku podává v lepkavé, přilnavé konzistenci, bez chuti a zápachu. Onu čistou, bělostnou, ne-li panenskou rýži nesmíte čímkoliv znesvěcovat, natož osolit. Ale i tak se dá na její chuť či nechuť zvyknout. Nejvíce nám chutnaly polévky. Ty byly chutné, jen to skýtalo velké vzrůšo, jíst je hůlkami. Vždy jsme budili nadšený zájem všech přítomných Japonců. Ale koncem týdne jsme i to myslím zvládli.

Opravdu na nás čekala každodenní překvapení, Japonci, alespoň ve městě Niigata, téměř neumí jiný jazyk než japonštinu. Takže naše ruce i nohy dostaly pěkně zabrat, ale výbornou vlastností Japonců je jejich nesmírná vstřícnost a úslužnost. I když nám nerozuměli, snažili se nám všemožně pomoci.

Japonsko jsme poznávali hlavně z té strany, která je mi nejblíže a kvůli které jsme tam jeli. Ano, správně kytičky!! Ve městě Niigata jsem prolezla všechny přístupné zahrady, vlastně i nepřístupné, ale to opravdu omylem! Ta zahrada byl soukromý pozemek, ale oni měli otevřené dveře, tak jsem vstoupila. Ta byla krásná! Majitelka asi nevěřila vlastním očím. Nakonec mi dovolila si zahradu prohlédnout. Poslední den jsme vyrazili na výlet do města Kanazawa na ostrově Honšú. Ještě než Vám začnu líčit své zážitky, musím Vám napsat o cestování vlakem. Do Kanazawy jsme jeli superexpresem šinkansenem. Mimochodem, je v něm opravdu moc pohodlné cestování. Každý vlak se před nastoupením cestujících desinfikuje. Během jízdy vlakem prochází stevardka a prodává jídlo a pití. Nejvíce mě dojaly toalety, ty jsou naprosto čisté, po každém použití vydesinfikované, s termostatickou baterií a jednorázovými ručníky. Připadala jsem si po zkušenostech s našimi vlaky, jak Alenka v říši divů. Ale to už jsme vjížděli do stanice Kanazawa. Autobusem jsme se dopravili do zahrady Kenrokuen, kterou považují Japonci za jednu ze tří nejkrásnějších zahrad v zemi. V překladu do češtiny znamená její název zahrada šesti kombinací. Pro veřejnost je otevřena od roku 1871 a má rozlohu přes 10ha. Její krásu vytvářejí četné chodníčky, mostíky, malé vodopády a kamenné lampy. V době, kdy jsme jí navštívili kvetly, sakury v barvách od bílé až po sytě růžovou. Nejvzácnější byla Sakura chryzantémová, která má stejný počet okvětních lístků jako právě chryzantéma. Sakura je pro Japonce posvátný strom. Během své návštěvy jsem zjistila, že mají opravdu silný vztah k přírodě. Jen pro úplnost, tam se trávník nejen seče, ale i pleje-a to ručně. A když jsem se snažila jedné Japonce vysvětlit, že ten centimetrový mech v trávě je "beautiful", proč ho pleje. Ona se zasmála a gestikulovala, že to vůbec není "beautiful"! Naznačila mi, že tomu nerozumím! A to mě urazila! Tímto zážitkem naše cesta končila a pomalu jsme se přibližovali k letišti.

Bohužel jsme nepoznali vše, co bychom chtěli vědět o Japonsku, ale tento jeden týden v nás zanechal hluboký vryp. Určitě se tam musíme vrátit a to už budeme rozkoukanější a zkušenější. Manžel to ale zatím ještě neví, tak pšššššš......

Někdy se to nepovede